Škoda 1000MB - jak to vypádá, když je člověk nemocnej do starejch věcí

07/2016...je to asi měsíc co k nám na návštěvu přijel tchán a přivezl s sebou postaršího pána, se kterým prý chodí do baru trénovat na housle. Po chvíli z něj vylezlo, že je to člověk, který v mládí jezdil závodně motokros a později se věnoval sbíráním veteránů a ve finále pracoval jako soudní znalec v tomto oboru. Když jsem ho zavedl do garáže a ukázal půllitra, tak před ním klečel a půl hodiny nemluvil. Byla to taková odměna za tu práci a čas strávený v dílně, po dlouhé době někdo, kdo pochopil mojí nemoc pro starý motorky, někdo kdo věděl co to obnáší, kdo se neptal kolik to stálo. Všechno mu bylo jasný, přál mi to, nezáviděl.

 

Hrozně dobře se mi s ním povídalo, strávil u mě spoustu času. A tak jsme se domluvili, že až bude čas, ukáže mi fotky motorek, které měl, než se rozhodl všechny prodat. Chápu to, do hrobu si to člověk neveme a když o to potomci nemají zájem, tak jim přijdou vhod alespoň peníze. Ve finále to skončilo tak, že mi pán dal svojí závodní koženou budnu, kalhoty, boty a krabici s bordelem co chtěl vyhodit, nebo někomu dát.

No a v té krabici byly kromě péráckých řídítek, dvou starých sedel ještě chromové koncovky nárazníků a jedno nové zadní světlo na Škodu 1000MB. Ano, je to tu. Dlouho se mi líbí a říkám si, že by se mi líbila a mohl v ní vozit celou rodinu. Tisícovku totiž měl i můj děda. Byla v provedení slonová kost a interiér červená koženka. Tak tohle je ten impuls a teď už jí jen objevit...

 

Kdybyste někdo o ní věděl a chtěl prodat (za normální cenu), nebo za něco vyměnit, tak mi prosím napište. Překupníci nepište! Díky.

 

obrázek vypůjčen někde z internetu...